16. dubna 2014 v 22:11 | Trixx
|
Hrůza. Děs a Hrůza.
Nevím, u čeho začít. Blogu se nevěnuju a nejspíš ještě věnovat nebudu, nechce se mi. žeru jak prase, necvičím s kynu světelnou rychlostí. Dneska jsem si rozdělala čokoládu a co mi na to asi řekla mooje matka? že ji nemám ani otvírat, že už tak mám velkou prdel... FAJN, ty se kurwa budeš divit, až skončím v nemocnici s diagnózou mentální anorexie. Doufám že tě to bude bolet, že tě to bude mrzet a budeš toho litovat! Ale to by mě nejřív musela vyslyšet ana, která se nijak nehlásí.. Počkám na konec dubna a zase začnu.. zdravotní problémy zmizely ale radši ještě tomu dám chvilku..
Tento týden jsem se poprvé vykousla s holkou - kamarádkou.. úplně mě to zaskočilo, nevěděla jsem, co si o tom myslet, furt jsem na to myslela, jak to bylo příjemný a tak.. ale je to kamarádka prostě O.o no nic, beztak to tu nikoho nezajímá..
Dneska bylo poslední zvonění a my, malí vychcánci, jsme se zamkli na praxi :D :D takže jsem domů přišla voňavá a nepočmáraná.. Odpoledne jsem byla po dlouhé době s kamarádem venku ale nic zvláštního.. :) Matka mě nasrala 2x.. ta čokoláda a ještě něco, co není podstatný. Cítíla jsem se asi takhle:
'' chci všechno, co jsem dneska snědla vyzvracet
chci hladovět tak dlouho, dokud neomdlím
chci se pořezat tak, že pode mnou bude louže krve
chci se vyspat s kýmkoliv, ať už to bude bolet nebo ne
ale hlavně chci, aby tady tohohle všeho matka litovala..
jdu na intr, nevydržím s ní bydlet v tak malým domě ''
poslední věta je o tom, že se stěhujeme z villy do malýho domku, blíž k mojí sestře a k synovci, kterého nemám ráda.. super fakt že jo.. Nevím co se to se mnou děje.. Ze začátku týdne jsem neměla co řešit a byla jsem nešťastná, teď nevím, o čem přemýšlet dřív a jsem pořád nešťastná... Ten zadaný kluk, o kterém jsem psala, mě nejspíš vodí za nos, ale já si to pořád nechávám líbit.. proč? protože potřebuju klučičí blízkost.. někoho, kdo o mě bude mít zájem.. Zítra s ním jdu ven a nemám ponětí, co očekávat. Nevím, co si oblíct, nevěděla jsem, jestli dneska jít do školy nebo ne, jestli si vlastně dát tu čokoládu, jeslti je vůbec dobrej nápad s ním zítra jít ven, jeslti znova začít s anou nebo ne.. NEVÍM NIC. a Sere mě to.. A sere mě i to, že mě to sere..
Sere mě všechno, dokonce i má sestra, kterou tak hrozně moc miluji a je to můj nejoblíbenější člověk (po tátovi) v rodině.. Ta mi to s tím klukem furt rozmlouvá.. Ach jo.. jídelníčky radši přidávat nebudu, mám fotky, ale nemá to cenu je sem dávat.. Vernisáž je za týden a s kámoškou jsme zkoušely jen jednou.. 3 písničky máme mít.. fajn no, housle taky pěkně seru, furt se vymlouvám proč nepřijít (ale někdy ot je orpávěnné) neumím komořiny, školu sice neseru, nejsou žádné písemky ale i tak mám z toho špatný pocit.. Achjo, co se mnou.. Beztak tohle nikdo číst nebude, ale mě se tímhle hodně uleví..
čtu teď knížku o holce, která se chtěla zabít, fest mě ta kniha ovlivňuje, nějakým způsobem mě nabádá se znovu začít řezat.. ale jsem moc líná a zbabělá to udělat, přijdu si jako blázen (kniha je o psychiatrii), chci být v blázinci, tam si každý dělá co chce, kdy chce a nemusí na nic a na nikoho brát ohled, protože je vlastně duševně chorý, může se úplně poddát svým emocím, může hodiny hrát na klavír, celý den se dívat na obraz.. Chci to zkusit.. jsem blázen?
No, mám svalnatý nohy.. Ale nijak hubený nejsou a nevím no, já teď váze moc nevěřím, spíš se měřím.. :) Ona totiž váha ukazuje někdy hrozný kraviny... Ale já nepřestanu, dokud neuvidím tu údajnou skoro anorektičku i já... :) nebo možná mám jinou představu pod pojmem ,,anorektická postava" jako oni :)